Každý jedinec se nejdříve snaží uspokojit své potřeby nižší úrovně např. chce ukojit hlad či žízeň anebo nalézt úkryt a teprve potom začne usilovat o uspokojení potřeb nadstavbových, potřeb "vyšších".
Hladový člověk většinou nemívá zájem učit se cizím jazykům (potřeba seberealizace) a taktéž neusiluje o to, aby byl chválen ostatními (potřeba uznání).
Zajímavé přitom ale je, že u některých jedinců nemusí být snaha o uspokojení potřeb vyššího řádu podmíněna úplným naplněním všech potřeb řádů nižších a že o jejich uspokojení usilují i s pocitem hladu, nedostatku lásky či hmotné nejistoty (např. malíři, spisovatelé, herci, misionáři apod.).
